Každý den se ocitáme v situacích, které nám přinášejí různé emoce. Tyto situace označujeme jako emociogenní.

Zamyslete se nad svým běžným pracovním dnem a do připravené kolonky stručně (1-2 věty) popište, jaké situace z pracovního prostředí u Vás vyvolávají emoční reakci. (Např. Žák mi lže do očí). Na papír vedle si poznamenejte, jakou emoci Vám situace přináší. (např. vztek, lítost, aj.) Až budete mít seznam situací i seznam emocí hotový, vyhledejte v seznamu emocí ty emoce, které se vás týkají nebo Vás zajímají.

Lítost a smutek

Smutek se řadí mezi nelibé emoce. Záměrně píšeme nelibé a nikoliv negativní. Na smutku je toho totiž mnoho užitečného. Prožitý smutek má uvolňující a hojivý účinek. Je naší přirozenou reakcí na ztrátu. Dá se říci, že pokud se ocitáme v situaci ztráty nebo bezmoci, to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat, je být smutný.

Smutek nám může v některých případech dokonce pomoci k tomu abychom znovu nabyli schopnosti být veselí. Ve specifických situacích, např. následkem prožitého traumatu, může dojit k tomu, že se člověk ocitne zcela odříznut od svých pocitů. V některých případech se dokonce začne cítit jako by byl mimo své tělo. Tento stav se nazývá disociace. Cesta zpět k vitalitě a prožívání radosti vede pradoxně zkrze prožití potlačených nelibých pocitů jako je smutek a strach. Uvolněním těchto pocitů se dostáváme zpět k možnosti prožívat radost a další příjemné emoce.
Tím nemyslíme, že by se člověk měl přehnaně utápět ve svých smutcích. Toliko tvrdíme, že někdy nám nejvíce pomůže když si z celého srdce popláčeme.

Vztek

Vztek patří mezi stenizující emoce. To znamená, že nám dodává energii. Vztek nám slouží ke dvěma hlavním účelům. První, je poskytnout nám dostatečné množství energie, abychom se mohli ubránit v situacích, kdy někdo porušuje naše hranice. V situacích, kdy někdo nerespektuje naše NE, DOST, NEDÉLEJ TO se v nás hromadí vztek. Ten nám pomáhá k tomu, abychom své hranice vymezili důrazněji.

Druhá situace, kdy nám vztek může být prospěšný, je frustrace. Frustrace je překážka v uspokojení potřeby. Vztek se často v souvislosti s frustrací objevuje. Jeho smyslem je poskytnout nám dostatek síly k tomu, abychom dokázali co nejlépe a nejrychleji překonat, překážku a dosáhnout toho co potřebujeme.

Vztek bývá přirovnáván k ohni. A o vzteku podobně jako o ohni platí, že je dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud dokážeme včas identifikovat hromadící se energii a napětí, můžeme situaci včas řešit asertivním způsobem. Jinak ale hrozí, že vztek nad námi převezme kontrolu a naše chování, bude spíše agresivní než asertivní.

Vztek sám o sobě neznamená potřebu někomu ublížit. Jde jenom o nahromaděnou energii a je na každém z nás, jak s touto energii budeme nakládat. Zda ji zaměříme proti sobě, zda budeme chtít někomu ublížit nebo zda jí využijeme proto, abychom situaci vyřešili.

Bezmoc

Bezmoc patří k jedněm z nejtěžších emocí. Dlouhodobé prožívání bezmoci vede ke ztrátě vitality a životní energie. Bezmoc je nebezpečná právě tím, jak bezvýchodně může působit. V situacích, kdy jsme bezmocní, dochází k zablokování naší životní energie. Jde o situace, kdy máme nějaký záměr nebo přání. Ty, ale nejsou dosažitelné. Čím silnější je naše potřeba, tím větší může být naše bezmoc.

A přesto v bezmoci nejsme bezmocní. Je to paradox. S paradoxy se však v souvislosti s emocemi setkáváme poměrně běžně. Změny v prožívání bezmoci můžeme docílit tím, že ji budeme chápat jako informaci. Informaci o tom, že napínáme své úsilí špatným směrem, resp., že to, o co usilujeme, je nemožné.

Přijmout tento fakt může být velmi obtížné. Člověk se často brání, odmítá realitu přijmout. V takovýchto situacích si často říkáme “To není možné” nebo “To nemůže být pravda.” Čím více se však realitě bráníme, tím více se prohlubuje náš pocit bezmoci. S přijetím reality pak často přichází smutek či lítost, a se smutkem tolik žádoucí uvolnění. To je již začátek léčivého procesu.
Při prožívání bezmoci je užitečné, namísto orientace na to, co bychom byli rádi, aby se stalo, zaměřit svou pozornost na to, co skutečně ovlivnit můžeme.

Radost

Dalo by se říci, že libých emocí, není nikdy dost. Přestože se v emoční sebeobraně zabýváme více těmi nelibými, v běžném životě bychom příjemné emoce rozhodně neměli přehlížet. Každá radost, potěšení, nadšení, každá chvíle souznění s někým jiným, každý smích pro nás představuje zdroj, ze kterého můžeme v těžkých chvílích čerpat. Proto bychom měli ve svém životě věnovat radosti zvláštní pozornost. Radost může mít mnoho podob. Radost můžeme dělat sobě i druhým. Radovat se můžeme z maličkostí není třeba čekat, až se podaří velké věci. Radosti je třeba především všímat. Je škoda, když člověk prožije v celku spokojený a radostný život a nevšimne si toho.