Do základů Emoční sebeobrany jsme umístili 3 principy, které považujeme pro vědomou práci s emocemi za stěžejní. Jsou to:
1) Pojmenování emocí
2) Tělesná všímavost
3) Akceptace emocí

1) Pojmenování emocí

Mnohé emoce v nás probíhají, aniž bychom si jich byli bezprostředně vědomi. Skryty našemu vědomí ovlivňují naše psychické rozpoložení, promítají se do našeho jednání, komunikace, vztahů atp. Efektivním způsobem, jak emoce vyvést ze stínu svého nevědomí, je jejich pojmenování – zvědomění. Stává se, že pro řadu pocitů nemáme ani dostatečnou a odpovídající slovní zásobu. Takové pocity je pak téměř nemožné identifikovat a následně změnit. Prožíváme-li něco nepříjemného, pro co nemáme slova, pak to vnímáme jen jako „divný a nepříjmný“ pocit, který ulpívá na všem ostatním a zkresluje pomyslnou optiku, kterou pohlížíme na sebe i okolní svět.

V rámci vědomé práce s emocemi se proto snažíme emoce výtižně pojmenovávat. Pojmenujeme-li emoci nahlas (např. Úplně se klepu vzteky. Cítím velkou lítost nad vynaloženou energií, která přišla vniveč.), přebíráme nad ní částečně kontrolu a emoce též ztrácí něco ze své palčivosti. Ještě lepší dopad bude mít, pokud takto pojmenovanou emoci budeme sdílet s nám nakloněnou důvěryhodnou osobou (kolegou/kolegyní, kamarádem/kamarádkou). Ne nadarmo se říká, že sdílené trápení je poloviční a sdílená radost je dvojnásobná.

2) Tělesná všímavost

Emoce jsou fyziologickým procesem a proto každá emoce má určitý fyzický projev. Zamyslete se nad tím, co se děje s vaším tělem, když jste naštvaní, frustrovaní, smutní, bojíte se nebo naopak zažíváte něco příjemného.

Emoce v těle jsou často provázeny změnou svalového napětí. Některé emoce nás vedou do zatuhnutí až zamrznutí, při jiných napětí povoluje.

Tato skutečnost nám umožňuje využívat tělo ke 2 důležitým funkcím.

a) funkce diagnostická

Čtením tělesných projevů získáváme užitečné informace o tom, v jakém emočním rozpoložení se právě nacházíme. Tělesné projevy provází celý emoční proces (o začátku emoce až po její odeznění). Někdy říkáme, že tělo si je přicházející emoce vědomé dříve než hlava (než emoci zaznamená vědomí). Díky citlivosti k tělu, tak můžeme klíčové emoce rozeznat již v zárodku a snížíme tak riziko, že nad nimi ztratíme kontrolu, že nás ovládnou.

b) funkce intervenční

Pokud se naučíme dobře číst své tělo, získáváme možnost vstoupit do emočního procesu adekvátní tělovou intervencí dříve než emoce zaplaví náš systém. Přes tělo můžeme podpořit kvality, které nám i v náročné situaci pomohou získat příslovečnou pevnou půdu pod nohama (kvalita uzemění/groundingu), nasměrovat energii potřebným směrem (např. k nastavení pevných hranic) nebo zabránění vzniku přemíry paralyzujícího napětí v těle (zůstat stát jako solný sloup). V případech, kdy emoce nastoupí příliš rychle na to, abychom jí mohli včas usměrnit, umožní nám následá práce s tělem vzniklé napětí zdravým způsobem zpracovat a uvolnit.

3) Akceptace emocí

Přijetí vlastních emocí je důležitým předpokladem k tomu, abychom mohli s nimi vědomě nakládat. Řada emocí, které si nechceme/nedokážeme připustit ovlivňuje skrytě naše jednání, chování, vztahy, přemýšlení, perpektivy, jakými posuzujeme určité situace.

V základech Emoční sebeobrany stojí naše bytostné přesvědčení, že NA SVÉ EMOCE MÁTE VŽDY 100% PRÁVO. Něco jiného je již na základě emocí jednat (tam již jsou dané určité limity), ale pokud prožívát určitou emoci, má to svůj význam a smysl. Občas máme tendence se za své emoce obviňovat a říkat si, že bychom měli cítit či prožívat něco jiného (občas nám toto dělá naše okolí – „nebuď smutný…nerozčiluj se…musíš to brát s klidem…). Důvodem je skutečnost, že pro mnoho lidí jsou emoce ostatních obtížně stravitelné (vybavte si reakce a obličeje spolucestujích, když se v dopravním prostředku začne mamince vztekat či plakat dítě). Lidé nás například odrazují od smutku, aby nemuseli být konfrontování se svým vlastním (potlačeným) smutkem. Avšak cesta k životní vitalitě občas vede právě skrze emoce, které nám úplně příjemné nejsou. Když je nepřijmeme za své a budeme se od nich izolovat, ztratíme také přístup ke kvalitám, které nám do života mohou vnášet.

Občas se též setkávume s názorem, že emoce a profesionalita se navzájem vylučují. Jsme hluboce přesvědčeni, že je tomu naopak. Emoce jsou vždy v našem fungování přítomné. Je však dobré být si jich vědomi, neboť potlačené emoce se do našeho života vkrádají nepozorovaně a skrytě.